|
|
Strukturované učení patří již řadu let mezi vyučovací metody specifické ve výchově a vzdělávání dětí s autismem. Proto, abychom mohli připravené metodice lépe porozumět, bude dobré zmínit se nejprve o tom, co je to autismus a jaké může být dítě s autismem.
Dětský autismus zahrnujeme mezi vážné poruchy dětského mentálního vývoje. Jedná se o celoživotní postižení některých mozkových funkcí. Důsledkem poruchy je, že dítě nerozumí tomu, co vidí, co slyší a co prožívá. Duševní vývoj je, díky tomuto handicapu, narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.
V oblasti komunikace dochází k opožděnému vývoji řeči, zhruba u 50% dětí s autismem se řeč nerozvine vůbec. Dochází také k nápadně odchylnému vývoji řeči. Dítě opakuje slyšené, nesprávně používá zájmena, ulpívá na oblíbených tématech, není schopno konverzovat. Minimálně využívá gesta a mimiku. Neukazuje, neužívá oční kontakt ke komunikaci, nemává na rozloučenou.
Sociální chování rozlišujeme podle typu. Jedná-li se o typ osamělý, dítě bývá netečné, nezajímá se o ostatní, straní se společnosti, odmítá mazlení. Jedná-li se o typ pasivní, dítěti chybí spontaneita, při separaci od rodičů neprožívá úzkost, přijímá tělesný kontakt. Mluvíme-li o typu aktivním, ale zvláštním, schází dítěti empatie, vyhledává společnost, navazuje kontakt, ale nebere ohledy na druhé. Posledním typem je typ formální. Dítě striktně dodržuje společenská pravidla, slepě napodobuje ostatní, jeho chování působí zvláštně.
Můžeme také zaznamenat omezené zájmy dítěte. Fascinují ho například reklamy, doprava, světelné efekty, technické přístroje. Projevuje se stereotypními a jinými zvláštními pohyby či postoji těla, jako je točení se do kola, chození po špičkách, třepání prsty, kroucení rukama. Nehraje si správně s hračkami, staví předměty do řad, roztáčí předměty, třepe provázky, pouští vodu.
Dalšími projevy mohou být nepřiměřené emoce, jako je bezdůvodný smích, plačtivost, vztek, úzkost a náhlé změny nálad. Dítě mívá zkreslené vnímání, přecitlivělost na některé zvuky, obtíže s fixací zraku, zkoumá předměty olizováním, může mít posunutý práh bolesti. Obtížně se učí novým věcem, nechce spolupracovat, je velmi obtížné jej motivovat.
Autismus může stát sám o sobě, nebo se může pojit s různými kombinacemi postižení ( mentální postižení, poruchy zraku, sluchu, postižení pohybového aparátu).
Odlišné chování dítěte zaznamenáváme již před třetím rokem věku. Příčina vzniku autismu není známa, určitou roli však hrají genetické faktory. Značná část dětí s autismem má také závažné problémy s chováním.
Ročně se v České republice narodí zhruba 150 dětí s autismem.
Jediným univerzálním a prokazatelně úspěšným způsobem pomoci dětem s autismem je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie ( ovlivňující chování).
Pokud dítěti svým speciálním přístupem umožníme porozumět světu, který díky
svému handicapu „chaoticky“ vnímá, je stoprocentní šance, že u dítěte dojde ke zlepšení jeho stavu.
Speciálně vyškolení pedagogové užívají nejčastěji metodiku strukturovaného učení, která za prioritu považuje nácvik funkční komunikace, pracovního a sociálního chování.
Metodika tzv. strukturovaného učení nejlépe vyhovuje specifickým potřebám výchovy a vzdělávání dětí s autismem. Pro tyto děti běžná výuková situace znamená nepředstavitelný chaos, stejně tak jako svět, ve kterém žijí. Aby se mohly vůbec orientovat, je nezbytné jim strukturovat prostor, čas, pracovní i volnou činnost. Znamená to, udělat jim svět přehlednější, tak aby se mohly naučit chápat co po nich chceme a přijatelným způsobem mohly pochopit to, co je obklopuje.
Vzhledem k tomu, že lidé s pervazivní (zasahující celou osobnost) vývojovou poruchou, pod kterou řadíme dětský autismus, jsou schopni nejlépe zpracovávat vizuální informace, představuje strukturování vizuální zpřehlednění. Zjednodušeně můžeme říci, že situace, ve které by bylo jinak nezbytné dát slovní instrukci a jejíž řešení by kladlo také nároky na představivost dítěte (schopnost neuspořádané uspořádat vlastními silami) je ve struktuře uzpůsobena tak, aby bylo „na první pohled“ zřejmé, co po dítěti vyžadujeme.
Cílem strukturovaného učení je dovést dítě k co největší samostatnosti, využít naučeného individuálního nácviku při samostatné práci, při sebeobsluze, komunikaci a v sociálním chování.
V důsledku strukturovaného učení mizí stereotypní činnosti, snižuje se výskyt problémového chování, agresivních a autoagresivních záchvatů. Snižuje se výskyt všeho, co je důsledkem nestrukturovaného volného času – neschopnosti orientovat se v čase, prostoru a ve vztazích mezi lidmi. Svět se stává pro dítě předvídatelnější, srozumitelnější a nebudí v něm tolik úzkostí a frustrací.
Ještě než začne pedagog pracovat s autistickým dítětem, měl by si položit několik důležitých otázek. Na první čtyři by se jistě zeptalo i dítě samo, pokud by nemělo problémy s komunikací. |
| |
 |
1. KDE PRACOVAT? Aneb struktura prostoru. |
| |
| Je nutné vymezit prostor pro výuku, který bude sloužit pouze tomuto účelu a který bude v co největší možné míře zajišťovat klid (minimální hluk, pohyb, rozptýlení). Je vhodné oddělit místo na individuální učení a samostatnou práci, aby bylo zřejmé, kde dítě pracuje samostatně a kde s učitelem. Takovýmto způsobem vytvoříme prostor pro odpočinek dítěte, místo u stolu na jídlo, jiné místo pro pracovní a výtvarné činnosti, pro hudební aktivity a další. Místo samotné je potřeba dále zpřehlednit. Tak, aby dítě na první pohled vědělo, kde pracuje a co tam bude dělat. |
|
|
2. KDY PRACOVAT? Aneb struktura času. |
| |
Dítě s autismem potřebuje včas vědět, kdy bude dělat připravovanou činnost (např. individuální výuka) a jak dlouho bude trvat. Abychom mu to mohli vysvětlit, použijeme rozvrh dne, kterému říkáme denní režim. Ten musí být sestaven ze symbolů, jemuž dítě rozumí (předmět, fotografie, piktogram).
Pro pochopení důležitosti struktury času si na vysvětlenou představte, že nemáte dopředu určené pracovní dny a váš zaměstnavatel vám kdykoliv může zavolat a říci: „Pojď pracovat!“ Jak vám asi bude, když se právě chystáte s rodinou na výlet? Nejspíš stejně, jako když dítě s autismem nebude mít připravený režim dne. Jenže vy se můžete ozvat a domluvit se. Dítě s problémy v komunikaci se nejspíš začne vztekat. |
|
 |
Pokud zavádíme nově denní režim a začínáme pracovat v systému strukturovaného učení, může se stát, že se výsledek nedostaví hned. Nevadí, vydržte a vyplatí se vám to!
|
| |
 |
3. JAK DLOUHO PRACOVAT? Opět struktura času úzce propojená s vizualizací. |
| |
|
I toto je důležitá otázka. Dítě s autismem musí vědět, jak dlouho bude pracovat a kdy skončí. I nás zajímá konec pracovní doby. Nutná je tedy opět vizualizace. Způsob práce musí být upraven podle mentální úrovně dítěte. |
|
|
|
|
|
4. PROČ PRACOVAT?
|
|
Je jasné, že i otázka motivace a odměny je pro dítě velmi důležitá. Jen těžko si lze představit člověka, který by chodil do práce, aniž by dostával alespoň minimální plat. A proč by to mělo být jinak u dětí s
autismem? Odměnou může být cokoliv: sladkost, jídlo, oblíbená hračka, oblíbená činnost. Záleží na zájmech a mentální úrovni dětí. Čím větší motivace, tím lepší práce. Motivaci nepotřebují pouze děti, které pracují rády. Odměnou je potom práce sama. Tento způsob odměny je však u dětí s autismem považován za vyjimečný, zejména zpočátku.
|
|
|
|
5. S ČÍM PRACOVAT?
|
|
Otázka výběru pomůcek je podstatná především pro pedagoga. Pomůcky by měly být bezpečné, jednoduché, běžné, příjemné, vhodné a snadno dostupné. Vhodným pomocníkem je kamera. Pořizování videozáznamů je pro pedagoga důležité. Pomůže odhalit vlastní chyby při práci, lépe si všímat reakcí dítěte, přiblížit práci dítěte rodičům, evidovat vývoj a pokroky dítěte, spolupracovat s ostatními odborníky, třeba i ze vzdálenějších míst.
|
|
|
| 6. JAK PRACOVAT? |
| |
Poslední otázka se týká metod výuky. Výběr metod by měl být přísně individuální podle schopností a preferencí dítěte. Eric Schopler zmiňuje tyto metody: manipulace, přímá asistence, demonstrace, pravidelně se opakující postup, návody, klíče, povzbuzení, pantomima a slovní pokyny.
Pro práci využíváme také systému zleva doprava či ze shora dolů. Dítě používá tento systém při jakékoliv činnosti . Je to srozumitelné, jasné a pokaždé stejné. |
|
 |
|
|
|
|
Důležitá informace na závěr:
|
|
Pokud dítě při výuce opakovaně selhává, není
to chyba dítěte, ale výzva pro pedagoga, který úkol připravoval. Dítě dostalo úkol příliš lehký, příliš těžký, špatně nastrukturovaný nebo bylo málo motivované. Stačí to zkusit znova, někdy stačí opravdu málo.
|
|
|
|
Odkazy:
|
www.autismus.cz - zde můžete najít podrobnější informace o autismu a o dalších poruchách autistického spektra, najdete zde také kontakty na školy, odborníky a občanská sdružení
www.apla.cz - na této adrese najdete informace o aktivitách Asociace pomáhající lidem s autismem
|
|
|
| Použité materiály:
|
PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D. - Informační leták
Asociace pomáhající lidem s autismem
kolektiv autorů: PaeDr. Věra Čadilová, Mgr.Daniela
Kranátová, Mgr. Pavlína Křížová, Mgr. Zuzana Šimková,
Mgr. Jaroslav Šolc - Základy strukturovaného učení
u osob s poruchou autistického spektra (výukový
materiál Asociace pomáhající lidem s autismem,
Praha)
Eric Schopler - Autistické chování, Portál, Praha,
1997
|
|
|
|
|
|
