|
|
Metoda malých kroků znamená, že cíl (např. mytí rukou) rozčleníme na řadu dílčích úkolů, které pak s žákem nacvičujeme (např. přijet k umyvadlu, otočit kohoutkem se studenou vodou, dát obě ruce pod proud vody, uchopit mýdlo, třít dlaně o sebe, pohyb dlaní o hřbet druhé ruky, vrátit mýdlo, smýt pod vodou, zavřít kohoutek, vzít ručník).
Řetězení jednotlivých dovedností může jít pozpátku nebo od začátku. Obojí způsob má své výhody, vybereme si ten, při kterém je žák lépe motivován, například úspěchem.
Jedním z prvků při tomto behaviorálním přístupu je odměna. To, co následuje po úspěšném pokusu. Nejčastěji to bývá okamžitá odměna sociální – pohlazení, úsměv, pošimrání, pochvala nebo radost z výsledku činnosti.
Podporou při učení se nové dovednosti může být modelování – pedagog usměrňuje žáka k cílené aktivitě, postupně ubírá podporu, až žák dělá činnost sám a dobře nebo s menší podporou. Z každé nové maličkosti se spolu radujeme.
|
|
Tvarování (shaping)
|
znamená, že žák nejprve provádí činnost nepřesně,
pak se soustředí na detaily (např. při motorických obtížích
používá zahnutou lžíci, později méně upravenou a
nakonec běžný typ).
Někdy se učíme nápodobou, většinou je tato metoda pro
nás obtížná. Daleko častěji se věnujeme „spolukonání“
a spoluprožívání - při pohybu, hře, zrakovém vnímání,
malování a všech dalších činnostech.
Při bazální stimulaci i při smyslové výchově spoluprožíváme,
sledujeme impulsy a spontánní projevy dítěte a odtud
teprve sdílením podporujeme vnímání dítěte – vlastního
těla, druhého člověka, věcí kolem. Doprovázíme dítě
na cestě za poznáním a teprve po delší cestě může
ono samo sledovat, vnímat a zpracovávat impulzy zvenčí.
Pak teprve přichází nápodoba.
Úkolem pedagoga je najít aktivitu, kterou bude žák
schopen přijímat, ze které bude mít potěšení a která
ho případně také podněcuje k samostatné reakci, na niž
opět naváže anebo která vede k sebeuvědomění prostřednictvím
uvědomění si druhého člověka. I činnosti, při nichž
dítě přijímá pozornost ze strany pedagoga, mají
rozhodně smysl, jsou totiž obohacením vnitřního života
dítěte a mohou časem probudit odezvu a vést k posunu ve
vývoji.
Zaznamenávání pokroků se děje dvojím způsobem:
a. Při každodenním vyučování si všímáme žáka v
situaci učení i při běžném životě, nové projevy mne
inspirují k další činnosti. Své postřehy sdílíme s
kolegy v týmu a promítáme do domácích úkolů.
b. Dlouhodobé sledování prostřednictvím individuálních
výchovně vzdělávacích plánů. Mají stanovenou
strukturu a hodnotíme v nich pokroky žáka vždy na konci
pololetí. Je to vhodná příležitost setkání týmu a
rodičů.
|
|
Portage program
|
|
je nám pomocí a inspirací při sestavování plánů. Zaznamenávání
pokroků je nám důležitou zpětnou vazbou a má pro nás i pro rodiče
motivační hodnotu. Víme, že s našimi dětmi nemůžeme přestat s podporou
a přiměřeným vzděláváním, i drobné pokroky vyžadují od všech zúčastněných
velkou dávku trpělivosti a houževnatosti. U každého žáka zaznamenáváme
pokroky a vylaďujeme program. Správně stanovený postup a diagnostika vždy
přináší úspěch.
|
|
|
|
|
|
