|
|
(nácvik krmení, kousání a polykání, hlasová průprava)
Bukofaciální a orofaciální stimulace provádíme často a krátce v rámci řečové výchovy (logopedii) a také na pokoji v čase k tomu určeném.
Provádí se podle individuální potřeby jednotlivých žáků :
1. lehkým dotykem
2. manipulací štětcem
3. termální stimulací (ledové tyčinky)
4. stiskem nebo tlakem
5. vibracemi
6. natahováním, protahováním tvářových a žvýkacích svalů (to je mimo jiné součástí synergeticko - reflexní terapie)
Při logopedii cvičíme vyplazování jazyka, ovládání mimických svalů, stimulaci dásní a svalů kolem čelisti a tváří. Dbáme na správnou, uvolněnou polohu dítěte (elongace šíje, sed nebo leh). Cvičíme pohyby rtů a posilujeme retní uzávěr zabraňující slinotoku. Snažíme se znormalizovat tonus tváří a rtů: u hypertonie (zvýšeného napětí) znehybníme horní ret směrem dolů a dopředu, u hypotonie (zmenšeného svalového napětí) stimulujeme „holení“ obrácenou stranou kartáčku na zuby nebo provádíme tlakový „tapping“ na horní ret.
Pro naše děti je zvláště důležité, aby všechny aktivity probíhaly přirozeně a v dobré pohodě, bez náznaků nátlaku. Proto i řadu logopedických a orofaciálních cvičení provádíme hrou, s humorem a uvolněně.
Správnému krmení, rozmělňování potravy, posunu do hltanu a polykání věnujeme každodenní pozornost a někdy dlouhodobý výcvik. Dodržujeme zásady správného krmení včetně vhodné polohy dítěte, pohodlného sedu dítěte i toho, kdo krmí (rovný pohled do očí, příprava na jídlo, komunikace, trpělivost, čas).
Výcvik správného dýchání je předpokladem k rozvoji hlasu a fonace. Dítě povzbuzujeme ke žvatlání při uvolněné hře a legraci, tělesným dotykem a říkankami, hrátkami.
|
Literatura: |
Od prvního hlasu ke slovům, Tech Market,Praha, 1996
Kittel, A.: Myofunkční terapie, Grada , 2005
|
|
|
|
|
|
