Bazální stimulace
 
Bazální stimulace je pedagogicko-psychologickým pokusem nabídnout žákům s těžkým kombinovaným postižením možnosti pro jejich osobnostní vývoj. 
Za základní princip bazální stimulace považujeme uvedení do pohybu celkové zprostředkování zkušeností a dojmů prostřednictvím těla. Tyto zkušenosti a dojmy jsou pečlivě pozorované, stejně jako plánování vztahující se na přiměřený vývoj jedince
Vycházíme z toho, že každý člověk má naprogramovaný vlastní rozvoj, že je ho při jeho diferencování možné vhodně podpořit.
    

Jednotlivé oblasti podpory
  Vycházíme z toho, že jedinec s těžkým mentálním postižením se nachází ve stavu extrémně redukovaných aktivit. Aktivita patří k životu, každý žijící člověk vlastní jistý potenciál aktivity. Postižení tento potenciál omezuje více nebo méně zřetelně. Nejtěžší postižení znamená často radikální redukci možností aktivity. Postižený jedinec je nucen omezit se na nejelementárnější životní výkony, které jsou často spojeny jen s vlastním tělem. Svět kolem něho téměř neexistuje, nemůže vyvíjet žádné kontakty s okolím, a naopak svět ho není schopen přiměřeně akceptovat. Pomocí bazálních (základních) nabídek lze dosáhnout alespoň občas částečně otevření této individuální izolace.
   

Somatické podněty
Pomocí somatických podnětů, které se týkají celého těla, lze docílit pozitivní zkušenosti s vlastním tělem, s vlastní postavou, s hranicemi a místy kontaktu vzhledem ke světu. Primární tělesná zkušenost se vyvíjí dotykem.
  

Vibrační podněty
Somatické podněcování se vztahuje v podstatě na svalstvo a kůži a zasahuje tak jenom část lidského těla. Kostra je tímto způsobem (dotykem a tlakem) cíleně zasažena jen stěží. Použití vibrace po délce těla navodí intenzivní pocit v nosných částech a kloubech. Všechny tyto zkušenosti zdravý člověk získává při stání, chůzi a uchovává si je v paměti. Malé dítě se plazí, leze, utíká a skáče a získává tak povědomí o odporu podlahy proti tělu, o vibraci, o měnící se zátěži. Těžké postižení toto většinou neumožňuje, monotónní pozice vleže nebo vsedě vede spíše k habituaci (zvykání si na dráždění) než k lepšímu vnímání vlastního těla.
    

Vestibulární podněty
Vestibulární podnět zprostředkovává žáku s těžkým postižením informaci o poloze v prostoru, o pohybu celého těla v prostoru. Přiměřený vestibulární podnět působí na stabilitu držení těla v daném případě normalizuje tonus. V zásadě jde o pomalé kolébavé pohyby podél a napříč osou těla, pohyby na terapeutickém válci nebo velkém míči, které se mohou stát uvolněným tancováním podle hudby.
  

Chuť a čich
Čichat a chutnat může již i nenarozené dítě. V prvních měsících života je chuť a čich pro dítě zvlášť důležité, představuje komunikaci, interakci s matkou. Vůně matky hraje pro zdravý vývoj dítěte velkou roli. Ve světě dospělých, ale už i ve světě dětí jsme tuto oblast v naší kultuře nebrali na zřetel. Čichové podněty jsou přijímány těžce postiženými žáky s radostí a velkým zájmem.
  

Sluchové a vizuální podněty
Slyšení a vidění jsou našimi dálkovými smysly, kterými opouštíme bezprostřední oblast těla a nakonec můžeme proniknout do nekonečnosti vesmíru. Auditivní nabídky kombinujeme s pohybem nebo s dotykem. Vizuální podněty mají základ především ve vytváření herních nabídek. 
   

Komunikativní a sociálně-emocionální podněty
Komunikace a sociálně emociální podněty se najdou v širokém kontextu při lidském setkání. Všechno naše snažení vzhledem k těžce postiženému žákovi, naše dotyky, naše pohyby a jeho vnímání ústí do emotivního zabarvení všech těchto zkušeností. Z nich vzniká sociální zkušenost.
  
Čerpané zdroje:
Basální stimulace – Andreas Fr“ohlich
Basální stimulace – Praktická cvičení - Fons Bertels, Luk Bekaert
Metoda pohybového rozvoje – Veronica Sherborne 
European Forum Seminar 1997 – Lučenec/SK- Skúsenosti z vyučovania stimulačnej skupine žiakov s ťažkým viacnásobným postihnutím – Aspekty vyučovania
   
 
 

Mgr. Marcela Koucunová

 
         
 

 

   
 

Koncept bazální stimulace je dílem profesora Andrease Fröhlicha, německého speciálního pedagoga, který pracoval s dětmi s těžkým kombinovaným somatickým a mentálním postižením. Profesor Andreas Fröhlich prokázal, že základní (bazální) vrozené schopnosti každého lidského organismu v oblasti percepce poskytují dostatek výchozího pracovního materiálu pro podporu a stimulaci vnímání a komunikace.

 
 

Celý koncept vychází z poznatků pedagogiky, fyziologie, anatomie, neurologie, vývojové psychologie a ošetřovatelství. Základním  principem konceptu je zprostředkovat člověku vjemy ze svého těla a stimulací vnímání mu umožnit lépe vnímat okolní svět a následně s ním navázat komunikaci. Základními prvky konceptu jsou pohyb, komunikace a vnímání a jejich úzké propojení.  V maximální možné míře respektuje individualitu každého dítěte.

     

Bazální stimulace podporuje celkový vývoj našich žáků, kteří jsou omezeni v komunikaci, vnímání či pohybu.

 

Víme, že pokud je okolní prostředí člověka z jakýchkoli důvodů málo podnětné, dochází k senzorické deprivaci. Při současném nedostatku pohybu se jedná o deprivaci senzomotorickou. Profesor Andreas Fröhlich hovoří v této souvislosti o vzniku sekundárních poškození intelektu na základě masivní podnětové a pohybové deprivace.
 

Prostřednictvím jednotlivých technik bazální stimulace zajišťujeme dětem tolik potřebný přísun podnětů z vlastního organizmu a také z jejich okolního světa. Tímto se podporuje hustota dendritické arborizace a vznik nových dendritických spojení mezi neurony. Celý koncept respektuje různé vývojové stupně člověka a základem péče jsou zkušenosti se svým tělem z období prenatálního vývoje. Bazální stimulace našim žákům napomáhá, aby cítili hranice svého vlastního těla, aby měli zážitek ze sebe sama, aby cítili okolní svět a přítomnost jiného člověka. Podporuje vzájemnou komunikaci. Dobrý pedagog velmi pečlivě sleduje reakce dítěte a tím dostává zpětnou vazbu, zda pracuje s žákem na vhodné úrovni.  Velký význam je zde přikládán kvalitě doteku. Bude-li nečekaný a necílený, dítě se lekne, bude nejisté nebo dostane strach. Je zapotřebí dotýkat se dětí dostatečně důrazně, s jistotou a s přiměřenou intenzitou. Poté se dá očekávat, že naše působení bude kladně přijímáno, podaří se navázat tolik potřebnou živou komunikaci a otevře se cesta k dalšímu vzdělávání našich handicapovaných žáků.
 

Techniky konceptu se člení na prvky základní a nástavbové stimulace. Do základní patří somatická, vibrační a vestibulární stimulace. Do oblasti nástavbové pak optická, auditivní, olfaktorická, orální a taktilně-haptická stimulace.
 
Při individuálním vyučování se stimulace jednotlivých oblastí vzájemně doplňují a prolínají. Mezi nejčastěji používané patří nejrůznější polohování, masáž stimulující dýchání, celková nebo částečná povzbuzující nebo uklidňující koupel (masáž), manuální vibrace na kloubech horních a dolních končetin, kolébání nebo houpání. Dále vkládání zajímavých předmětů do dlaní pomocí asistovaného úchopu, poznávání odlišných materiálů a povrchů. Vzhledem k těžkému postižení našich žáků je vhodné zařazovat i masáže obličeje, zvláště pak okolí úst za účelem usnadnění přijímání potravy. Samozřejmostí jsou pak aktivity rozvíjející vnímání zrakové, sluchové, čichové a chuťové.
 
Mgr. Pavla Ročárková
 
 
 

zpět